Dne 22.října 2021, v pátek, jsme se společně s 9.C, 9.A a 8.B vydali na exkurzi do Sázavského kláštera. Cesta autobusem trvala necelé dvě hodiny. Většina žáků tuto cestu prospala, včetně mě, nebo si povídali mezi sebou.
V klášteře nás uvítaly dvě mladé ženy, které nám dělaly po dobu dvou hodin průvodkyně po klášteře. Na úvod jsme se dozvěděli, jaké to tehdy bylo být poutníkem. Abychom se lépe vžili do jejich role, byly nám zapůjčeny černé pláště, které dřív poutníci nosili na cestách. Plášť je chránil před deštěm, zimou a nebo byl používán jako přikrývka na spaní. Plášť je volně splývající oděv bez rukávů a kapes, pouze s kapucí a šňůrkami na uvázání.
Průvodkyně nám představily klášter, který se skládá z různých místností a to například z částečně zachované krásně goticky vyzdobené kapitulní síně, dále z jídelny, pracoven, místnosti pro nocleh, křížových chodeb, obydlí opata a dalších částí. Během putování klášterem jsme obdivovali krásně malované mariánské fresky v kapitulní síni i v křížových chodbách. Nejvíce nás zaujala malba, kde svatý Prokop zapřáhl čerta a oral s ním pole. V půlce putování po klášteře, v rajské zahradě, jsme dostali po skupinkách úkol, a to sestavit celý Sázavský klášter z papírových kostek. Všechny skupinky úkol úspěšně zvládly a přesunuli jsme se do jídelny, kde jsme se dozvěděli detaily ze života a působení svatého Prokopa. Tvrdil, že hříchu se člověk nejlépe zbaví prací a postěním. Před koncem putování klášterem jsme si vyzkoušeli v písařských dílnách, jaké to je psát bambusovým perem a inkoustem.
Vyzkoušeli jsme si s ním psát různé znaky a také hlaholici, což je písmo, kterým se dříve psalo. Cítila jsem se jak v první třídě, kde jsem se učila psát. Na konec, jako památku, jsme všichni dostali ručně vyrobený papír a krásnou pohlednici potištěnou obrázkem Sázavského kláštera. S úsměvem na tváři, jsme vyšli z kláštera, kde naše putování ještě neskončilo. Procházeli jsme se podle mapy, kterou vytvořila naše průvodkyně Martina Štědrová, po městě a plnili různé úkoly. Na ukončenou této poznávací cesty jsme si šli s hladovými žaludky koupit něco dobrého k snědku. Po úžasných zážitcích ze Sázavského kláštera dále naše cesta pokračovala do Havlíčkova Brodu.
Natálie Pelikánová, 9.B
Sázavský klášter se započal stavět roku 1032 na příkaz krále Oldřicha II., který právě v přilehlých lesích byl jednou na lovu. Po čas lovení zvěře uviděl jelena a zasáhl ho šípem do boku. Jelen se zvedl a doklopýtal k jeskyni, kde žil poutník svatý Prokop. Ten zachránil jelena tím, že nabral vodu ze studánky a potřel mu s ní zasažené místo. Jelen se uzdravil. Překvapený král se posadil a poprosil o trochu vody. Svatý Prokop mu vyhověl a podal mu vodu, která se přeměnila ve víno. Poté se král a svatý Prokop spřátelili a stal se z něj králův zpovědník. Později mu Oldřich II. nabídl místo, kde oživil jelena. Svatý Prokop zde začal budovat Sázavský klášter, krásné místo, které se v průběhu staletí zvelebovalo a dochoval se až do dnešní doby. Sázavský klášter je považován za středisko slovanské vzdělanosti. Jeho zakladatel, Prokop, se snažil rozvíjet a uchovat cyrilometodějskou tradici.
Radim Šalomon, 9.B
