Styl
Hip Hop je styl populární hudby. Je tvořen ze dvou hlavních elementů: Rapování (také známé jako MC-ing) a Dj-ing , ale také s breakdancem a graffiti. Toto jsou 4 hlavní součásti hip hopu a kultury pohybu, které začali na počátku 70. let v New Yorku Afroameričané a Latinoameričané. Termín "Rap" je mnohdy brán jako synonymum ke slovu hip hop, ale je také používán jako odvolání se na praxi, která je jediná a nejdůležitější součást hip hopu.
Kdo ho dělá ?
Co patří k vybavení
hiphopové crew (další nezastupitelný výraz označující skupinu hrající hiphop,
kterou nelze označit jako kapelu, protože zpravidla nedisponuje žádnými
hudebními nástroji)? Na prvním místě je potřeba zdůraznit, že taková crew se
skládá z postavy za gramofony, tzv. DJ, a z několika MC (Master of Ceremonies -
zpěvák). Právě díky nenáročnosti na vybavení (v porovnání s ostatními styly) se
stal hiphop tak populární. DJ potřebuje dva gramofony, tzv. slipmaty - speciální
podložky na plotnách gramofonu, aby po nich desky pěkně klouzaly, speciální
gramofonové jehly, mixer, sluchátka a sestavu reproduktorů a zesilovačů podle
prostředí, kde a pro koho crew hraje.
Hiphop byl vždy doménou černých a vždy tomu tak asi bude. Důvodů je hned
několik. Když pomineme pohybové dispozice, nadání k hudbě a kulturní a sociální
zázemí, v ghettech a uzavřených komunitách byl tento projev hlavně dříve, vedle
sportu, jediným způsobem uvolnění s možností využití tradiční svobody slova ke
kritice společnosti. Později, po popularizaci hiphopu, samozřejmě přibyl pro
mnoho lidí ještě argument peněz, jejichž může být hiphop velice dobrým zdrojem.
I když míra černých umělců převládá, najde se i několik bílých.
Příkladem těch úspěšných mohou být Beastie Boys nebo Cypress Hill. Ti ale mnohdy
pocházejí ze stejných sociálních poměrů jako jejich černí kolegové, a proto
nelze jejich cestu za hiphopem považovat za kdovíjaké překvapení.
V americké přematerializované společnosti je komerce dovedena do
extrémů, které si u nás dovedeme jen těžko představit. To, co u nás považujeme
za komerční, by v Americe označili za hluboký underground. Faktem ale je, že v
Americe se díky vysoké populaci a vyšší životní úrovni obyvatel stává umělec
bohem.
Stačí otevřít jakýkoli americký hudební časopis, ať už je to Rolling
Stone, nebo spíše hiphopově zaměřené The Source nebo Vibe. Interpreti jsou tam
využíváni převážně jako propagátoři různých značek oblečení, hodinek, bot,
značek aut, elektroniky, jídla, ale i společností nabízejících služby jako
telekomunikace a stěhování. Tyto časopisy proto spíše připomínají reklamní
katalogy a jejich obsah se pod náporem reklam utápí.
Směry
V
současnosti se dá v hiphopové kultuře najít několik hlavních subkultur. Ty se
ještě, jako v podstatě vše, dají rozdělit na mainstream, tedy komerční proud, a
na alternativní nebo underground. Ta hlavní, americká, obsahuje hned několik
dalších větví. Jedním z hlavních měřítek v USA je město či oblast, ze které daný
umělec pochází.
Tzv. East Coast (východní pobřeží) se týká měst na východním pobřeží. Je
to hlavně New York (kolébka hiphopu vůbec), Boston, Philadelphia, Atlanta,
Detroit a Chicago. Hiphop pocházející odtud se pozná podle důrazu na rytmy, má
velice málo melodie, agresivní zpěv, hodně scratchingu a mixů a hlavní témata,
kterými se umělci z této oblasti tradičně zabývají, je problematika
diskriminace, ghett, peněz a kriminality. Ke komerčním umělcům této větve se
řadí interpreti jako Eminem, Dr Dre nebo Wu Tang Clan. K méně komerčním patří
již výše zmínění Fugees, nebo KRS One.
Tzv. West Coast (západní pobřeží) označuje v podstatě jen oblast Los
Angeles. Tato obrovská aglomerace s počtem obyvatel převyšujícím populaci celého
bývalého Československa má vlastní styl hiphopu, který se odráží od klimatických
podmínek, ploché krajiny a sousedícího Mexika. West Coast hiphop se vyznačuje
hlavně melodičností, méně agresivním hlasovým projevem, provázaností se soulem a
R&B. Nahrávky umělců z této oblasti většinou neobsahují žádné DJské excesy, mixy
ani scratche a texty se zabývají hlavně gangy a kriminalitou. Ke komerčnímu
směru patří již nežijící 2Pac, nebo Snoop Dogg. K méně komerčním potom třeba Ja
Rule, nebo Xzibit.
Další významnou oblastí Ameriky je Florida a karibská oblast. Tam je
hiphop silně ovlivněn reggae, dancehallem, ska a dalšími styly, které jsou v
této oblasti doma. Tato větev by se dala, co se hiphopu týče, označit za tu
nejdivočejší. Je velice těžké popsat, z čeho všeho se skládá, ale směrodatná je
angličtina a její místní přízvuk, který je i pro rodilé Američany velice těžce
srozumitelný. Já jsem se v této oblasti před dvěma lety pohyboval a potřeboval
jsem na "jazykovou asimilaci" několik dní. Problémem je, že alternativní scéna
je natolik alternativní, že se mnohdy nedostane za hranice ostrova, kde byla
vytvořena. Velice silná hiphopová tvorba je na Jamajce, Haiti a v Dominikánské
republice. Díky militaristickým režimům v některých těchto zemích je ale muzika
vytvářena buď emigranty v USA, nebo uprchlíky v uprchlických táborech kolem
Miami. Před několika lety byla tato muzika světu víceméně nepřístupná, točilo se
jen na vinyly a vývoz do Evropy byl minimální. V současnosti je situace díky (ne
vždy legálním) možnostem internetu o něco lepší. Právě díky uzavřenosti a
izolaci umělců je téměř celá scéna alternativní. Špičkou je zde skupina Hot97,
Beenie Man, Kiprich Killa Banton, nebo Mr. Vegas.
Tímto je pokryta nejvýznamnější část hiphopu amerického kontinentu. V
Evropě je situace ještě méně přehledná. Umělců jako takových není tolik jako v
Americe, ale každá scéna má svá specifika, obvykle daná místním úředním jazykem.
Mezi ty nejvýznamnější zóny Evropy patří scéna Velké Británie, Francie, Polska,
Čech, Slovenska, Maďarska a Ruska.
Evropa
Evropský hiphop se od toho amerického také významně
liší. Starý kontinent postrádá hned několik vyloženě typických hiphopových
prvků. V Evropě není tak početná černošská menšina, která by hiphop jak
produkovala, tak následně poslouchala, a tak platila umělce. V Evropě také
nemáme uzavřené sociálně slabší komunity, které by měly potřebu se takto
projevovat. Všude samozřejmě najdeme rasové menšiny, ale v Evropě nikdy nejsou v
podobných sociálních a společenských podmínkách jako černoši v amerických
velkoměstech.
Spousta lidí také vnímá hiphop jako muziku přístupnou pouze oné černé
menšině, což je samozřejmě nesmysl. Nakonec i obsah textů se velice liší. Když
vezmeme v úvahu fakt, že v americkém Detroitu s 1,5 milionem obyvatel je za rok
více vražd než v celé Velké Británii s 55 miliony, je jasné, že se také texty
hiphopu v Evropě budou ubírat jiným směrem, protože právě kriminalita u nás není
problémem číslo jedna. Jisté pokusy o napodobování amerických vzorů tu jistě
jsou. Třeba u nás, jedna z prvních hiphopových skladeb vůbec -
Jižák od skupiny Manželé, se zaobírá
tématem bezútěšného prostředí pražského Jižního města.
Velká Británie je co do stylu hiphopu srovnatelná s americkým East
Coastem. Tvořících umělců je tu sice méně, ale Anglie byla vždy známá spíše
kvalitou svých DJs. Britští DJs pravidelně vyhrávali mezinárodní DJingové
soutěže DMC. V současnosti patří mezi špičku label Ninjatune s ruským DJ Vadimem.
Další velice kvalitní umělec je třeba Esc, Roots Manuva, nebo Mr. Thing. Protože
je britský hiphop ve stínu hiphopu amerického a umělci si ještě nedokáží hraním
hiphopu vydělat na chleba tak, jak je tomu třeba v USA, britský hiphop je v
současnosti v undergroundu.
Scéna, která se nejvíc mění a nachází se v době rozpuku, je scéna
středoevropská a východoevropská. Hiphop u nás se začal významněji vyvíjet
relativně pozdě. Vše zapříčinilo období totality, které šmahem potlačovalo
všechny deviace a odklony od hlavního proudu. Za průkopníky hiphopové scény v
Čechách je považována již výše zmíněná skupina Manželé se skladbou
Jižák. Grafiti se začaly objevovat
také v tomto časovém horizontu a pomalované vagóny pražského metra se staly
světoznámými. Skupiny nejvýznamněji působící na české scéně jsou všechny kromě
výjimek hluboko v undergroundu.
Asi se právem ptáte, jak se mohl tento článek
vůbec do Muzikusu dostat. Protože se hudební scéna stále vyvíjí a vlivy moderní
a elektronické hudby zasahují i do konzervativních klasických stylů, rozhodli
jsme se zařadit i články, zabývající se jinou než výhradně instrumentální
tvorbou. V této části bychom chtěli pravidelně přinášet informace o
alternativních a moderních hudebních stylech. V příštím čísle budeme navazovat
českou a středoevropskou hiphopovou scénou a článek doplní rozhovor s jednou ze
současných nejlepších polských hiphopových skupin, WWO (We Wľasnej Osobie).
Dějiny
Jamajský DJ Kool Herc se v roce 1967
přestěhoval z Jamajky do New Yorku. Přinesl sebou jamajský způsob zpěvu tehdy
známého jako "toasting", který lze charakterizovat jako recitování
improvizovaných veršů do rytmu reggae. Používal dva gramofony, na kterých
střídal dvě různé nahrávky, a vytvářel tak naprosto unikátní mix. V průběhu
svého hraní vykřikoval hesla jako "Throw your hands in the air, and wave'em like
ya just don't care!", dnes pojmenovaná jako rap, dříve označována jako MCing
(zkratka Master of Ceremonies, nebo také Microphone Checker). Později se věnoval
jen DJingu a zpěv přenechal svým dvěma kolegům. Tak vypadala první hiphopová
skupina - Kool Herc and the Herculords.
DJ, který roku 1970 objevil scratching, se jmenoval Grand Wizard
Theodore. Jak to již u objevů bývá, stalo se to naprostou náhodou. Theodore
jednou při tréninku s gramofony pustil doma hudbu moc nahlas. Slyšel křik své
matky, podržel ruku na točícím se gramofonu s deskou, aby ji zastavil a slyšel,
co po něm chce. S takto vylouděným zvukem potom dál experimentoval. Později
dostal ocenění od International Turntable Foundation za vynález "scratche".
Jedna z prvních hiphopových skladeb byla zároveň deskou, které se
prodalo celosvětově přes 2 miliony kopií. Jednalo se o
Rappers Delightod skupiny Sugar Hill
Gang.
První vyloženě komerční skupinou se stali Run D. M. C., jejichž image
zlatými řetězy ověšených a značkově oblečených "niggaz" se stala vzorem pro
budoucí komerční hiphopové interprety. Byla to první skupina sponzorovaná firmou
oděvního průmyslu. Sponzoring v řádu šesti cifer amerických dolarů jim nabídl
Adidas.
Roku 1986 vydala Run D. M. C debut
Raising Hell, který si zakoupilo
přes 3 miliony Američanů, a byla první skupinou slučující rap s rockem ve
skladbě Aerosmith Walk This Way.
Nejúspěšnějším hiphopovým singlem vůbec se stalo
Killing Me Softly od Fugees, kterého
se prodalo jen v USA přes 9 milionů kopií