(vlastním jménem Václav Divíšek), premonstrátský kněz, přírodovědec, badatel v oboru fyziky, zvl. elektřiny a konstruktér bleskosvodu, se narodil 26. března 1698 v Helvíkovicích u Žamberka. Přičiněním svého rodáka Jindřicha Dušíka, rektora jezuitské latinské školy ve Znojmě, zde v roce 1716 Diviš započal svá studia, zaopatřen proslulým premonstrátským klášterem v Louce u Znojma. Studium ukončil v roce 1719, rok poté složil v louckém klášteře řeholní slib a přijal řádové jméno Prokop. Jako premonstrát studoval v klášterní škole filozofii a teologii,  v  roce  1726  zde  dosáhl  kněžského  svěcení  a  v  létech 1729 - 1735  na  téže  škole  vyučoval filozofickým předmětům. Na základě  úspěšné obhajoby doktorské disertace vyhlásila roku I733 univerzita v Salcburku Diviše doktorem teologie. V témže roce se stal podpřevorem louckého kláštera a od roku 1736 poprvé převzal správu farnosti v Příměticích u Znojma. Setrval zde do roku 1741, kdy jej dne 7. dubna loucký opat Antonín Nolbek jmenoval převorem kláštera. Za vyplacení vysokého výpalného Prusům v jarních měsících roku  1742,  v  době  Nolbekovy  pruské  internace,  upadl  u opata v  nemilost  a 10. července  téhož  roku  byl opět poslán na faru v Příměticích. Zde působil do konce svého života (zemřel 21. prosince 1765)  a  zde  také  začalo  období  jeho badatelské práce. Správa farského  hospodářství  obrátila  Divišovu  pozornost  nejprve  k hydrotechnickým pracím, ke stavbám několika vodovodů v létech 1742 – 1744. Poté u něj do popředí vystoupil zájem o konstrukci hudebních nástrojů, spjatý s klášterní hudební kulturou. Vyvrcholil stavbou   originálního   skříňového   nástroje   s   kovovými  strunami "denisdoru" (Denis d´or - zlatý Diviš), bezpečně doloženého k roku 1753, který napodobovat zvuk různých hudebních nástrojů. Po roce 1748,  pod  vlivem  tehdy  módního  zájmu,  se  rozvinuly  Divišovy experimenty  s  elektřinou.  Používal  při  nich  třecí  elektřinu  a leydenské láhve vlastní výroby a byl schopen zdařile pracovat se základními   elektrostatickými   jevy.   Měl   rovněž   příležitost demonstrovat je i císařskému dvoru ve Vídni. Zpráva o smrti petrohradského profesora Georga Wilhelma Richmanna, kterého v  roce  1753  při  pokusu  měřit  intenzitu  elektrického  pole  v atmosféře  zabil  blesk,  přivedla  Diviše k zájmu o atmosférickou elektřinu a k rozhodnutí postavit v Příměticích "povětrnostní mašinu". Jejím  základem  byl  na  15  m  (později  41,5  m)  vysokém stožáru horizontálně  položený  železný  kříž,  jehož  konce byly pravoúhle překříženy  kratšími  železnými  tyčemi.  Na  takto  vzniklých 12 zakončeních bylo osazeno 12 kovových krabic s železnými pilinami, jimiž prostupovalo na 400 ostrých kovových hrotů. Celá konstrukce byla třemi řetězy vodivě spojena se zemí.  Pod vlivem dobových představ Diviš chápal funkci kovových krabic jako leydenské láhve, ve kterých se měla shromažďovat z atmosféry "odsátá" elektřina. Tím se mělo předejít bleskovým výbojům a vzniku bouří  vůbec.  Přestože  funkce,  kterou Diviš svému "povětrnostnímu stroji"  připisoval,  se  zásadně  odlišovala  od  principu  bleskosvodu, objektivně jím svou konstrukcí byl. Vztyčil jej poprvé v červnu roku 1754 a poté, co byt pokládán za příčinu velkého sucha roku 1759, jej nechal  loucký  klášter  odstranit.  Druhou konstrukci umístil Diviš po roce 1761 na věž přímětického kostela. Další oblastí Divišova badatelského zájmu byl vliv elektřiny na živý organismus a s ním spojená elektroléčba, které se intenzívně věnoval od  roku  1754.  Při  své výzkumné práci byl Diviš v úzkém kontaktu s představiteli  soudobé  vědy,  profesorem  matematiky  a  fyziky  na vídeňské univerzitě Josephem Franzem, profesorem experimentální fyziky na pražské univerzitě Janem Antonínem Scrincim, Leonhardem Eulerem,  profesorem  lékařské  fakulty  pražské  univerzity Janem Křtitelem Boháčem aj.  Znal mj. i experimenty Benjamina Franklina. Svoje  poznatky  zobecnil  v  teoretickém pojednání Magia naturalis (Přírodní kouzelnictví), které vyšlo v německém překladu v roce 1765 v  Tübingenu  a  1768  ve  Frankfurtu  n. M.  a  výrazně ovlivnilo okruh německých  pietistických   filozofů  a  evangelických  teofogů   kolem Friedricha Christopha Oetingera.
 

 

                   Památník Prokopa Diviše
                   Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Přemyslovců 6, Znojmo
                   tel.: 515 224 961, fax: 515 225 210
                   e-mail: znojmuz@fpozn.cz