- uvědomit si, že jsou prvními učiteli svého dítěte při rozvoji jeho jazykových schopností a jeho jazykovým vzorem – snažit se o „dokonalý!“ jazyk

- laskavě a přirozeně mluvit a komunikovat s dítětem od jeho narození (i před narozením)

- od narození sledovat, zda dítě reaguje na zvuky a zrakové podněty, zda začíná artikulovat a napodobovat větnou melodii; pomáhat dítěti (např: masírování dásní a jazyka, ušních lalůčků, celého těla…); při poruchách sluchu, zraku, řeči – včas vyhledat odborníka

- včas si uvědomit, že důležitý je rozvoj už do 3 let - pozdější úspěch dítěte ve škole může být z velké části určen tím, jak se dítě jazykově rozvíjelo doma

- pro budování základů čtení a tvořivého psaní je třeba širokých jazykových zkušeností (běžná slovní komunikace, písničky a poslech hudby, pozorování komunikace, rozhovory, poslech četby, podpora v pokusech o humor, vypravování, říkadla, rýmovačky, básničky, hádanky, hraní paměťových a slovních her, vymýšlení, …)

 

 Co mohou dělat rodiče?

Co mohou dělat učitelé?

Zřetelně a s přirozenou intonací na dítě mluvit.

Při komunikaci s dítětem se zastavit a naslouchat srdcem.

Při komunikaci udržovat s dítětem oční kontakt.

Být laskavým a pozorným komunikačním vzorem.

Aktivně dítěti naslouchat při jeho vypravování.

Nevnucovat dítěti opakování správných výrazů.

Nekárat dítě za špatně použitá slova.

Nesmát se výrazům a řeči dítěte.

Učit děti mluvit o svých emocích.

Zajistit láskyplnou komunikaci doma.

Pro reprodukci zvuku a hudby používat kvalitní přístroje a sluchátka.

Respektovat vliv osobní typologie na komunikaci dítěte ve skupině.

Rozeznat poruchy sluchu, zraku, logopedické obtíže a situaci řešit.

Být vzorem v respektující a přirozené komunikaci také ve škole.

Podporovat kladení otázek a vyžadovat vyslechnutí odpovědi.

Umožňovat dítěti to, o čem má mluvit, poznávat všemi smysly.

Hrát slovní, rytmické a paměťové hry.

Podporovat zdravou fantazii a pokusy o humor.

Odpovídat dítěti na otázky k nové slovní zásobě.

Používat správná pojmenování a výrazy, nešišlat.

Rodiče a učitelé spolupracovat ve prospěch dítěte.

Často dětem předčítat, při čtení používat intonaci.

Učit se klidnou komunikací řešit také problémy.

Vhodnou formou ocenit pokroky dítěte.

Někdy „mluvit méně“ znamená pro dítě „pochopit více“.

Vysvětlovat ostatním, jaká je vhodná komunikace s dětmi.

Umožnit a podporovat v komunikaci s dalšími lidmi a dětmi.

Učit se s dítětem srozumitelně vymezovat pravidla a hranice.